goodnight

17.12.2007 19:13:14
Přetvářka
Lhali by jste kdybyste tvrdili,že jste se nikdy nepřetvařovali..každý to udělá za život nezpočetněkrát..Dělá to aniž by o tom věděl..automaticky...Pak si říká..Proč jsem to vlastně udělal?Měl jsem k tomu opravdu důvod?Ne?A proč to děláte?Aby jste se někomu zalíbili?Abyste s někym souhlasili i když vlastěn si myslíte něco úplně jiného?
Je přetvářka opravdu tak důležitá?
Je nezvladatelná?
Odpovíte? (více)
autor Lucka @   1 komentářů
15.12.2007 22:52:28
Nálady?
Náladovost..Poslední dobou to jde všechno nějak z kopce..jsem dost nepříjemná na ty,kteří si to nezaslouží..nedělám to ráda..Věřte tomu,že ne..Ale..mám zlost..na sebe..na ostatní..na všechno..Je to moje momentální nálada....Dnešní den byl lepší...byla jsem s člověkem na,kterém mi záleží..zvednul mi náladu..pochopil..že jsem v nějakém svém dočasném stavu..který mě přejde..a já budu zase ta sprívná Lucka,jak mě všichni znají..usměvavá..vtipná..veselá...upřímná..taková jaká...asi jsem.. (více)
autor Lucka @   0 komentářů
26.11.2007 09:30:47
Umm?
Hehe

(více)
autor Lucka @   0 komentářů
07.09.2007 16:53:22
Suicide Girls
Dívky,které nešokují svou nahotou,ale především svou vyzáží!Když by jste viděli zcela nahou dívku která má všude tetování,piercingy a vyzývavými účesy nejrůznějších barev...Kam by jste se podívali jako první?Já osobně bych prohlídla vlasy,tetování a pierci..nekoukala bych na její nahé tělo ale na všechny ty věcio kterými se liší...prsa vidim skoro všude...ale ony jsou prostě originální..jsou své..jsou to ONY!
SG vznikly v roce 2001 "rodiči" těchto dívek jsou Missy a Spooky,kteří je "vychovávají" do dneška..a doufám že to dlouho vydrží.Dívky se představovaly jako silné ženy, které jsou srovnané se svým tělem a se svou sexualitou. Rozhodně nejde o klasické krásky - jsou ploché i prsaté, kostnaté i buclaté, bílé i barevné. O obličejích se dá spíše říct, že jsou zajímavé, než krásné. A krom toho: těžce potetovaná punkerka s postaveným čírem a deseti náušnicemi v obličeji současný ženský ideál neztělesňuje. A tak si Suicide Girls vysloužily pověst (soft)porna, které "si mohou zamilovat i feministky"
Narozdíl do obyčejných porno fotek,které mi příjdou jen na jedno brdo jsou SG fotky něčím nepřekonatelně jiné..každá fotka má něco osobitého z té slečny..jsou něčím přirozeně krásné a dovoluji si říct že v jejich případech jde o umění,jaké si já opravdu představuji.
A poslední věc..i páni si řekli,že nebudou pozadu..takže tu začínají i SUICIDE BOYS!Alespoň neni žádná diskriminace...ale..Holky jsou prostě holky! (více)
autor Lucka @   0 komentářů
07.09.2007 13:27:04
Noční telefon
U tohodle mě vážně zamrazilo!Tiché zvonění mobilu se tlumeně ozvalo do tmy. Jednou, podruhé, potřetí. Pak se rozsvítila lampička a čísi ruka vyndala přístroj z kabelky.
"Tome, jsou čtyři ráno..." ozval se rozespalý hlas.
Ve sluchátku bylo ticho.
"Tome? Jsi tam?""Ano...," i v jeho hlase zněla únava, "ano, jsme tady, Jenny."
"No? Tak...tak proč voláš?"
Chvíli byl slyšet jen jeho tichý dech, jak šumí do ticha. Pak se ozval znovu.
"Víš, Jenny, já jsem přemýšlel. Celou noc... dlouho, už od rána."
Mlčela.


--------------------------------------------------------------------------------

"Přemýšlel jsem o nás dvou..."
"Ano, lásko, ale... nemůže to teď počkat? Jsou dvě v noci a já..."
"Ne," znělo to mírně, i přesto se však kdesi hluboko v jeho hlase cosi zachvělo. Netrpělivost... nebo zloba, "ne, tohle je důležité, Jenny."
Posadila se na posteli a lehce zakroutila hlavou: "No dobře. Tak co máš na srdci?"
"Miluju tě, Jenny. Víš to?"
"Vím. A já tebe taky. Ale to už jsme si přece řekli tolikrát."
"Řekni to znovu."
"Co?"
"Že mě miluješ."
Tiše povzdechla a zopakovala: "Miluju tě, Tome."
Chvíli bylo ticho. Pak se ve sluchátku ozval jeho tichý smích. Táhlý, zoufalý smích. "Pamatuješ, Jenny, jak jsme se potkali?"
Pomalu si přitáhla přikrývku k tělu. Někde v žaludku se ozvala nevolnost. Ten smích ji zneklidnil - vždyť tímhle způsobem se nikdy nesmál. Něco se stalo.
"Jak-jak bych mohla zapomenout, Tome. Tam v parku, kam - "
"- jsi chodívala každý den venčit psa. Toho rozkošného malého pudlíka. A tam jsem tě i poprvé zahlédl."
Tiše povzdechl.
"Trvalo mi zatraceně dlouho, než jsem se tě odhodlal oslovit. A když už jsem se do toho konečně dal, řekl jsem největší pitomost, jaká mě mohla napadnout... Pamatuješ, co to tenkrát bylo?"
"Eh... Tome, já nevím. A nebylo by vhodnější nechat to na zít-"
"Řekl jsem: "Pardon, slečno, nevíte, kolik je hodin?" A ty jsi mi to s úsměvem řekla. No, a - to bylo všechno, pamatuješ. Odešel jsem a na nic víc jsem se nezmohl... Jaký jsem to byl ale šašek."
Cosi jí říkalo, ať zavěsí. Poslouchala však dál.
"A pak, jednoho dne, ti ten tvůj pudlík utekl. A byl jsem to já, kdo ho našel, jak očuchával popelnice na kraji parku. Okamžitě jsem ho poznal, vždyť jsem ho s tebou tolikrát viděl. A pak, když jsem tě spatřil, jak ho bezradně hledáš všude možně, věděl jsem, že tohle je moje šance. Buď teď anebo nikdy. A tak jsem k tobě přistoupil a jako tvůj hrdina ti předal tvého roztomilého malého miláčka. A odteď to už znáš... viď že ano?"
Chvíli neodpověděla. Pak tiše zašeptala:
"Proč mi to celé říkáš?"
"Víš, Jenny, lásko moje, proklínal jsem sám sebe. Dlouho, moc dlouho. A nemysli si, opravdu jsem si víc než jednou řekl, že jsem asi blázen. Že jsem jen příliš podezřívavý. Co jsem měl, no co? Jen pár stupidních drobností... cizí vůně z tvojí košilky... pár nocí za sebou, kdy jsi se trochu zpozdila... Samé maličkosti, hlouposti. Jenže já jsem prostě takový, víš. Vždyť mě znáš. A tak jsem se jednoho dne rozhodl zbavit se toho hloupého pocitu. Ujistit se, že se nemám čeho obávat. Že jsem pro moji krásnou Jenny stále vším tím, co je pro mě i ona. Prostě jsem musel mít jistotu, víš..."
Tiše vydechla.
"A tak jsem si dodal odvahu... vzal auto a - sledoval tě večer do města."
A znovu bylo ticho. Dlouhé, dusivé a nesnesitelné ticho. Když se pak opět ozval, jeho hlas již nebyl klidný. Třásl se neovladatelným žalem.
"Nemusel jsem ani vystoupit z auta, abych tě viděl ho objímat a líbat. Vlastně jsem nemusel ani vejít do toho motelu, abych ho spatřil, jak tě odvádí do svého pokoje. Nemusel jsem sejít do zahrady a podívat se dovnitř oknem, jak -," jeho hlas se zlomil. Chvíli mlčel a marně se pokoušel zadusit své vzlyky, "- ale já to udělal. A viděl jsem všechno... úplně všechno..."
"Ne..." zašeptala tiše, zatímco studená slaná kapka sjela po její levé tváři, "...Tome, proč..."
"Ano, spravně, Jenny. Proč...," jeho rozrušený dech šuměl ve sluchátku stále rychleji. V zármutku se ozval hněv. "Tolikrát jsem se toho večera ptal sám sebe. Proč? Čím jsem byl pro tebe špatný, že jsi mi to musela udělat? Čím jsem byl pro tebe tak hrozným manželem, že jsi mi musela lhát a ponižovat mě tím...? Proč! Proč jsi musela být taková?"
"Prosím... Tome, prosím přestaň... já ti to vysvětlím -."
"Nedíval jsem se na vás dlouho, Jenny. Ale ta chvíle mi stačila. Šel jsem zpět do svého auta, zatímco jsi ty dál zraňovala moje srdce... a znovu... a znovu. Celý svět se mi té noci zhroutil, víš. Celý svět spadl do prázdnoty a mně zbyla už jen jedna jediná věc... - víš jaká věc to byla, Jenny?"
Ale ona neodpověděla. Pláč zoufalosti se dral z jejího nitra.
"Ach, Jenny, kdybys věděla... kdybys jenom věděla. Ta věc - ta strašlivá věc... kterou teď držím v ruce. Co myslíš, že čeká tam uvnitř, na konci hlavně? ... Spasení? Peklo? Nebo snad nebe? Kdo ví, Jenny, kdo ví... A tak jsem tam seděl a hleděl jsem přímo do té šílené zbraně, dál a dál a auta mezitím projížděla, déšť padal a já přemýšlel. Hodně jsem přemýšlel... tak jako dnes."
"Ne - Tome... nedělej to, prosím," prodralo se z jejích úst mezi vzlyky. Jenže on se jenom zasmál.
"Ale, ale, Jenny... má sladká Jenny. Neudělal jsem to tehdy... a neudělám to ani teď. Přemýšlel jsem totiž strašně dlouho a o strašně mnoha věcech. O mně, o tobě. O něm. A neudělal jsem to - ale ne kvůli tomu, že bych neměl odvahu... to ani v nejmenší. Něco jsem si totiž uvědomil. Něco, co mi dodalo naději... něco, co mi vnuklo tu šílenou myšlenku. Koneckonců, nebyl jsem to přece já, kdo podváděl..."
Její vzlyky se ve vteřině zarazily. Strašlivá předtucha sevřela její srdce strachem. A on se znovu zasmál. Zlověstně, nenávistně.
"A tak jsem si počkal, až vyjdeš ven, nasedneš a odjedeš. Pak jsem vystoupil z auta, přešel pomalu ulici a vešel do motelu. Štěstí mi přálo a on za sebou nezavřel dveře. Mohl jsem to tedy provést pěkně rychle a potichu."
A znovu se do noční tmy vloudilo ticho, přerušované jen trhaným dechem. Tentokrát však nemělo dlouhé trvaní.
"Měla jsi vidět ten výraz v jeho tváři, když jsem namířil tu zasranou hlaveň do jeho xichtu. Měla jsi vidět, jak se celej rozklepal, jako malej smrad co kradl v kuchyni. Měla jsi vidět, jak se mu podlomily kolena, když jsem se mu představil. Ale já to nechtěl hned skončit... ne, to ne. Ani v nejmenším. Místo toho jsem si tam sednul a pak jsem si... - povídali. Dlouho do noci. Byl jsem k němu milý, pozorný a trpělivý, jako k příteli. A víš ty co? On mi ani nebyl schopen odpovědět na tu jedinou prostinkou otázku - otázku "Proč?". Zvláštní, že ano..."
Pousmál se a pokýval hlavou. A jeho výraz se znovu změnil.
"Ale pak mě omrzel. Ale ještě jsem to nechtěl skončit, ne, ještě nebyla ta správná chvíle. To muselo mít lepší konec, ne jen jeden hloupý výstřel v spícím motelu. A tak jsem mu nejdřív rozbil hubu, až ztratil vědomí. No... a pak - pak jsem ho donesl do kufru, zamknul zámek a odjel... Dal jsem ti vědět, že budu celý den v práci. A od té doby, drahá Jenny, přemýšlím..."
Stála uprostřed pokoje a slzy jí bezmocně stékaly po tvářích.
"Tome...Tome, lásko, prosím... Neudělej nic... ne..-"
"Probudil jsem ho před chvíli... sotva se hýbal. Asi ztratil hodně krve, víš. Je mi to líto. Vždycky jsem ale chtěl být spravedlivý a pozorný k ostatním, a tak i jemu dám to, co si zaslouží... co ty na to, Franku? Řekneš Jenny, jak moc ji miluješ?"
Její ztuhlé prsty sevřely křečovitě sluchátko telefonu. Vzápětí se kdesi na druhé straně ozval zvuk strhávané náplasti a tiché zasténaní.
"Jenny...," kdosi tiše zašeptal, "Jenny, pomoz mi."
"Franku....!"
Tupá rána zazněla tichem.
"Řekni jí to. Řekni jí to, Franku."
"Miluju tě, Jenny...," jeho hlas slábl a sílil, jakoby sbíral všechny síly, které mu ještě zbývaly.
"Vidíš?" v Tomově hlase se ozvala ironie. Zvuk nabíjené pistole.
"Tome! Ne!" vykřikla rozechvěle.
"Ale proč, Jenny? Proč? Ptám se teď i tebe, i když vím, že mi nedáš žádnou odpověď. Stejně jako on, i když jsem se ho ptal tak dlouho a usilovně. Místo toho se třásl při pohledu do hlavně zbraně, do které já hleděl tak dlouho bez mrknutí oka. Nikdo z vás mi nedá odpověď a mně tak nezbývá než udělat tu jedinou věc! Tu jedinou věc, která ještě zbývá..."
Cosi zašustilo a tlumené sténání vyšlo z Frankových úst.
"Řekni sbohem, Franku."
"Jenny... nenech ho..."
"Tome!"
"Řekni sbohem, příteli..."
Děsivá rána přerušila noční ticho. Vykřikla a ten výkřik byl pln vší té hrůzy, která jí zbavovala rozumu. A on se smál.
"Ach, Jenny, měla bys ho vidět. Co je z něj teď... Vážně, vážně je to ještě větší troska než byl předtím...," nová vlna neovladatelného smíchu zachvátila jeho hrdlo. A ona plakala, plakala dlouho a zoufale, vědoma si své strašlivé viny. Viny, která se mísila s nenávistí a bezmocí, s šokem a zlobou. A ve sluchátku bylo znovu ticho.
"Je mi to líto, Jenny..." Jeho hlas byl opět klidný a tichý. "Je mi líto, že to muselo skončit takhle. Řeknu už jen jedno. Jsi báječná žena a udělala jsi mne šťastným."
Její hysterický pláč téměř přehlušil jeho slova.
"Byla jsi pro mne vším. A mně se svírá srdce při pomyšlení, že již nic nebude jako dřív... Prosím tě o odpuštění, Jenny. Má lásko."
Zazněl druhý výstřel a... pak již nepromluvil.. (více)
autor Lucka @   4 komentářů
07.09.2007 13:01:42
Dnešní den..
Nooo...Jo...takže dnešní den..Hmm...docela nudnej..měla jsem dobrej oběd:D Americký bramobory s přírodním kuřecím plátkem(a teďka mě tu ukamenujou vegetariani...Haha) a sýrem..joo kdybyste měl někdo zájem,tak vám uvařim..já vařim ráda!!:D Nevim jeslti dobře,ale ráda!!:) Jinak nemoc se mě drží..svině..sem chtěla jít zejtra na nějakou tu bmx show nebo co...s mojí Markééétkou...:( Hmm...jasně.celej víkend doma,ale v pondělí mě do školy pošlou...Super no...Asi vás to nezajímá co??Mi to teďka teprve došlo..No..ale to je docela blbé..:D :D nikdo vás nenutí to číst.. (více)
autor Lucka @   0 komentářů
07.09.2007 11:55:37
Co poslouchám...?
Hudba...to je něco extra prostě!!:)Ok...táákže..co já poslouchám??Dřív to byl rock...jo takový linkin park..v mejch devíti letech nej kapela..všude polepený plakáty..na nástěnce fotky..:D (Tuhle plakátomanii založili Lunetici..které jsem šíííleně milovala..:D) Nějak jsem se u toho rocku držela..takový post-it..pro mě úžasná kapela..!:) Vlatně jsem poslouchala tak nějak všechno..teda disco a hipec sem nikdy nemusela..v těch jedenácti dvanácti letech byl rock nej volba..pak nějaký skačko(100 zvířat,Udg),punkrock(Manie ala Green day...A Billy Talent...jo to byly časy kdy je nikdo neznal..aaach)atd...Jednou jsem se seznámila s jednou slečnou monikou...Bavili jsme se o hudbě a ona že má ráda Emo,screamo..hmm..totál jsem nevěděla co to je...Pak jsem si našla pár kapel který emo hráli a hop...Zamilovala jsem se..od tý doby sem poslouchala pořád dokola saosin,taking back sunday,from first to last,alesanku..no spousty dalších..teďka jsem si rozšířila obzor co se emo scény týče...Ale můžu říct...že stejně nejlepší je HARDCORE!!Nejbáječnější hudba...prostě lahoda...uuu...Bože!!:D :D dobrý no..jo a pokuď zase budou řeči typu emo je sračka...tak..nic neudělám..je to váš názor jo jo..a respektovat se musí!!:) (více)
autor Lucka @   1 komentářů
07.09.2007 11:51:52
Premiera
Moje nepochopitelnost...Dobrý den,večer,ráno...nebo nevim kdy to čtete...Budu se teda nějak snažit udělat blog...alepson trošku normální...i když vim že vůbec nechápu co je to html atd...takže pokud by jste mi někdo poradil.budu vám vděčná..:) Takže se zatim mějte noo... (více)
autor Lucka @   0 komentářů
Když něco chceš...tak si to vezmi!!:D :D
O autorovi

profil na štěstí.cz »
Aktuální články
Archiv
Rubriky
Fotoalbum
RSS
obsah | komentáře
Powered by

Free Blogger Templates

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se